Byl žil jednou jeden drak,
jmenoval se Uhelák.
Ten celý den těšil se,
až ze sluje vyleze,
až svá křídla roztáhne
a vzduch pod ním povane.
Však dnes těžkou práci má,
hledá stolek s mapama,
Byl žil jednou jeden drak,
jmenoval se Uhelák.
Ten celý den těšil se,
až ze sluje vyleze,
až svá křídla roztáhne
a vzduch pod ním povane.
Však dnes těžkou práci má,
hledá stolek s mapama,
…Dnes, a nebo to bylo ještě včera?
Temný obzor světla rozzářila,
nad krajinou zaječela síla,
jenž suchou trávu v požár proměnila…
Jak ladný let draka tak ladný let gyrkyma,
skrápí svět pod sebou hořkýma slzama.
Zoufalstbí uniká svým letem kouzavým,
vznáší se tichonce nebem namodralým.
Tenhle článek nebude o letadlech.
Už je to víc jak týden, co sopka pod ledovcem Eyjafjallajökull začala chrlit sajrajty k obloze. Už je to víc jak týden, co došlo k omezení letadlového provozu nad naším územím (což bylo a je pro lidi bydlící v okolí letišť fajn!). A už je to víc jak týden, co se astmatikům začalo špatně dýchat. A už je to víc jak týden, co má můj malý brácha alespoň jeden astmatický záchvat denně. Ale nemůže za to jenom už zmíněná sopka. Navrch přišlo jaro, včechno začalo kvést atd. Jenže to zase neni všechno. Došlo k docela citelnému ochlazení, a tak naši milovaní sousedé začali pálit mrtvoly a začali připravovat jejich domečky na dráhu profesionálních lokomotiv (jestli přiloží ještě víc, v naší ulici nezůstane moc domů). pokračovat…
Lidičky mi nadávali, že na řešení hádančičky nemůžou přijít, nebo že jim řešení připadá natolik jednoduché, že nevěří, že by to byla pravda. Tak jsem tedy sedla k počítači (A jo, mám asi tak týden zpoždění) a stvořila tohle:
Na táboře jsme dostali za úkol vyřešit hádanku o králi a šaškovi… V neděli jsem se nudila a tak vzniklo tohle. Tak schválně, uhádnete jak to šašek udělal?
Zas je tu chladivý sníh
ze snů polárních
létá po stráních
řeže na skráních…
Slyšíš ten mrazivý smích?
Tažen na saních
jede na koních
bílých i černých…
Vidím v očích tvých
mrazu krutý smích
v tlapkách ledových
svíráš bílý sníh…
Ze sil posledních
slíbám ze rtů tvých
kapek jedových
z mrazu stvořených…
Mrznem…
Vánek vál,
v srdci skal
tiše stál
jejich král.
Šedý jak soumrak za úsvitu,
krásný jak úsměv Luny v třpytu,
zářil jak kapka rosy,
co růže zrána nosí.
Smutně stál
těch hor král
slzy žalu proléval.
Zelený les,
pod kmeny vřes,
měsíční mez,
kam soumrak kles’.
Smaragdů oheň v očích jí plál,
pro něho pláče, v srdci zlý žal.
Bolestí lásky hoří jak troud,
jde se snad zbavit takových pout?
Čas šel dál,
sníh už tál…
nepočkal.
Komentáře