…Dnes, a nebo to bylo ještě včera?
Temný obzor světla rozzářila,
nad krajinou zaječela síla,
jenž suchou trávu v požár proměnila…

Jestli je něco, co lidstvo fascinovalo už od samých počátků, tak je to magická síla bouří. Ten okamžik, kdy se celý svět ponoří do temnoty… ten okamžik, kdy kapkami zhoustlý vzduch prozáří bílé světlo a pak nastane chvíle napjatého ticha, jenž po několika vteřinách přerve zaburácení hromu…
Nezkrotná síla blesku, jenž dokáže vyčarovat z obyčejného křemičitého písku skleněný zázrak, a zároveň dokáže podpálit les, dům, louku…

Miluju bouřky. (Z bezpečí vyhřátého pelíšku v domě, který má hromosvod) Jasně, není to zrovna bezpečná a ne vždy prospěšná záležitost, ale nikdo jí nedokáže upřít její děsivo krásu. Půvab, ze kterého stávají vlasy hrůzou. Jasně, že se bojím. Skoro každý se aspoň trošičku bojí. Ale jestli je něco, čemu nedokážu odolat, tak je to pohled z okna na zuřící živel, na tanec elektriky, na zářící mosty mezi nebem a zemí…

A zrovna tokový pohled se mi naskytl dneska  přibližně ve čtyři hodiny ráno. Probudilo mi zablesknutí o několik okamžiků následováno hřměním. Vylezla jsem z vyhřátého pelíšku, roztáhla žaluzie a uvelebila se zabalená v dece u okna.
Dneska byla obzvlášť krásná bouřka. A trvala docela dlouho. Blesky se po obloze honily až do pěti do rána a i pak po střeše tančili kapičkoví tanečníci vyťukávající divokou symfonii deště…
Krásné, úchvatné, dokonalé, děsivé, nádherné, nebezpečné…

A u toho nebezpečí bych se chtěla na chvilku zastavit.
Až bude bouřka, tak:
nikdy nehledejte úkryt pod osamoceým stromem, dráty vedení vysokého napětí etc. (mohlo by do něj tak trošku bacit…)
vyhýbejte se místům, kde nejsou vyšší předmety, než jste vy
nechoďte se koupat…
neběhejte…
Nejlépe se schovejte někam do budovy s hromosvodem ;)

Letošek je docela dost bohatý na záplavy. A deště, které meteorologové slibují, přinesou nejspíš další… A co za to může? Byly takové záplavy i v minulosti?
No… jasně, že záplavy byly. A bylo jich určitě hodně… ale bylo by hloupé nepřiznat si, že za to, co se děje si do jisté míry člověk může sám. Nejenže má tu drzost hrát si s tvarem toků a staví si v záplavových oblastech a pak se strašlivě diví, že ho voda po větším dešti vyplavila… ale navíc se o řečiště nikdo pořádně nestará. Jasně, v pokladně státu je málo peněz a jak málo peněz tam je, tak tolik tam je dluhů… ale nevyplatilo by se náhodou investovat trošku do údržby toků? A jestli jde jenom a jenom o peníze, nevyplatilo by se to do budoucna? He? No?
Ale s tím obyčejní lidé, jako jste vy, nebo já, moc nenaděláme. O těhlech věcích rozhodují jiní, znalejší, mocnější… A nebo ne?